Doktorát, terorismus a jeden zmatený třicátník
Dario Ferrari napsal břitkou satiru akademického světa
Přiznám se hned na začátku: s italskou literaturou nemám příliš bohaté zkušenosti. V podstatě se omezují na Elenu Ferrante, pár titulů z Arga a v poslední době především na nakladatelství Meridione, které si dalo za cíl vyplnit mezery a ukázat nám, co v italské literatuře dosud unikalo. Dario Ferrari je dalším důkazem, že se mu to daří.
Přestávka skončila je román, který se tváří jako příběh o jednom laxním doktorandovi, ale ve skutečnosti v sobě nese hned několik témat současně. Hlavní hrdina Marcello Gori je třicátník z Viareggia, který si k životu vystačí s minimem energie a maximem výmluv. Vysokou školu? Dokončil, ale tak nějak bez spěchu. Doktorát? No, proč ne, když mu ho nabídnou. Téma dizertace? To mu laskavě vybere Slovutný profesor Sacrosanti, vládce akademického mikrosvěta, který by se cítil jako doma v každé české katedře humanitních věd.
Mimochodem, jméno profesora Sacrosantiho mi dlouho nepřišlo nijak podezřelé, dokud jsem si ho nepřeložil. Sacro i santi v italštině znamenají svatý. Marcello je tedy v rukou Svatosvatého profesora. Tento autorův vtípek mě dostihl uprostřed plného autobusu, kde jsem se zasmál nahlas a osaměle, zatímco ostatní se po mně ohlíželi, jako bych utekl z léčebny.
A právě tady Ferrari ukazuje, co skutečně umí. Obraz italského akademického světa je tak přesný, tak nemilosrdný a přitom tak legrační, že jsem ochotně uvěřil, že takhle to opravdu funguje. Baroni, poddaní, mocenské intriky, systém citací jako feudální daně. Ferrari to vše líčí s ironií, která nepotřebuje být zlá, aby bolela.
Pak přijde Tito Sella. Fiktivní terorista a spisovatel, na jehož dílo má Marcello napsat dizertaci, ho zavede do sedmdesátých let a do světa levicového undergroundu, kde se parta mladíků rozhodne změnit svět prostřednictvím Brigády Ravachol. Ferrari tohle období, v italštině nazývané „anni di piombo“ (olověná léta), zpracovává s nečekanou lehkostí. Nenabízí nám ponuré memento ani politickou přednášku, ale ironický, místy až groteskní pohled na skupinu lidí, kteří chtěli dělat revoluci, ale především nevěděli, jak dospět. Podobně jako Marcello. Stejně jako možná i mnozí z nás.
Tohle zrcadlení dvou generací a dvou způsobů, jak se vyhnout životu, je tím, co román drží pohromadě a co mu dává hloubku. Marcello pátrá po pravdě o Sellovi a při tom, docela mimochodem, narazí i na pravdu o sobě. Závěr románu přináší překvapení, ačkoliv jsem tušil, že něco přijde. Ferrari ho odehraje s lehkostí, která mu sluší, a knihu jsem zavřel s příjemným pocitem mírného zmatku, který by dobrým románům neměl chybět.
Přestávka skončila vyšla česky v překladu Mariny Feltlové v nakladatelství Meridione a myslím, že kniha byla v dobrých rukou. Text je přirozený a plynulý, což potvrzuje, že se Ferrari u nás dočkal nejlepší možné péče. Doporučuji všem, kdo kdy zažili akademický svět zblízka, kdo někdy oddalovali dospělost s vědomím, že to přece nejde donekonečna, nebo kdo prostě hledají italský román, který není jen o tom, jak je Toskánsko krásné.
Je. Ale to by Ferrarimu nestačilo.